chvátiti sě, -cu, -tí pf.
k chvátiti
1. koho, čeho chopit se; (o bázni) koho sevřít; (o psu) čeho (stopy) chytit se
2. za co chytnout se
3. koho, čeho obejmout někoho n. něco rukama, vzít někoho n. něco do náruče
4. čeho uchvátit něco
5. čeho zachytit něco smysly, povšimnout si něčeho, zpozorovat něco
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
chvátiti, -cu, -tíš, pftiv.; souvisí s chyt-, chytrý, chytiti atd., srov. chvátati. – Greifen, fassen: ať nikdy nechwaty ne rapiat ŽWittb. 49, 22; starý (bezzubý) pes… zajíce chwátiti nemohl Ezop. 45a; (pes) chwatil po tom stínu toho masa RešSir. 26lb. Učedlníci nebyli snažni chwatyty božích slov ROl. 77a. — ch. sě chvátiti sě koho, čeho, chopiti se: (sledník) chwatyw sě (stopy) jelenie tiehne sě p(o nie) neleně AlxH. 9, 27, za to AlxV. 2316: stopy sě jelenie chopye; tiusíc sě jich řebřie chwaty AlxV. 2040; (žena, matka) inhed sě svatého Klimenta oběma rukama chwaty Pass. 290; oba (synové) sě své matky chwatyſta t. 291; chtiechu sě jeho chwatyty t. 292; otec… chwatil sě jemu hrdla Krist. 66b, panna sě mu hrdla chwati TandZ. 178a. (Kněz židovský) nosidl sě chwatyl a inhed mu ruce uschle ML. 25a; tu sě jie (Marie) jiné Marijě chwatychu t. 97a. Amasa nechwatyl se meče Joabova non observavit gladium Lit. 2. Reg. 20, 10, nechwatyl sě mečě Ol. tamt. I chváti ſie všech bázeň HusPost. 162a; pro bazeň nesmie dále státi, bázlivý se běhu chwati Baw. 104.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chvátiti, -cu, -tíš dok. chytit, lapnout, chňapnout; uchvátit, uloupit; — chvátiti sě (koho, čeho) chopit se, uchopit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.